Přes překážky-1.díl

6. června 2009 v 20:55 | Milli |  Přes překážky
1. díl nového příběhu přes překážky! Víc v č. č.



Mohutný vraník s nepatrnou hvězdou na čele cválá jistým cvalem po pískovém kolbišti a míří na vysoký kolmák. Já se mu pevně držím hřívy a jen čekám na ten správný okamžik. Ještě dva skoky...ještě jeden...teď! Pobídnu ho a on se vznese do vzduchu. Překoná obtížnou překážku stejně lehce, jako si já vypiju čaj a měkce dosedne na zem. Rychle nabere rovnováhu a míří k poslední překážce-oxeru. Ani jeden ze závodníků před námi ho neskočil čistě. Strachem se mi klepou ruce, tak ještě pevněji sevřu vraníkovu hřívu. Doposud klidný hřebec ucítí mou nervozitu a začne rozrušeně odfrkovat, ale dál míří rychlým tempem k překážce. Jsem tak nervózní, že správně neodhadnu místo odrazu a pobídnu ho moc brzo. Vraník nejistě odskočí a řítí se obrovskou rychlostí nad překážkou. Už si skoro myslím, že jsme to zvádli ale...když vraník doskočí, neudrží rovnováhu a uklouzne. Začnu přepadávat do strany. Snažím se zachytit sedla, ale už je moc pozdě. S hlasitým žuchnutím dopadnu do písku. Poslední, co si pamatuji je, že se mohutný vraník zřítil přímo na mně...


Píp...píp...píp...píp... Začínám pomalu rozeznávat pravidelné pípání. Zkouším otevřít oči. Zezačátku vidím vše rozmazaně, ale potom se obraz začíná vyostřovat. Ležím v bílém pokoji, na bílé posteli a kolem mně je hromada lidí v bílých pláštích. Hrozně mně bolí levá noha. Cítím, že na ní mám něco studeného a těžkého. "Tak, konečně jste se probudila, mladá dámo." usměje se sympatický doktor. "Máte otřes mozku a zlomenou nohu, ale jinak se vám nic nestalo. Už na vás čekají rodiče. Zavolám je sem." rozejde se ke dveřím a otevře je. Do pokoje vběhne mamka a za ní táta. Ostatní doktoři pomalu vyjdou a zůstane tam jen jeden. "Teri, zlatíčko, jak ti je?" vrhne se na mně mamka. "Co-co-co se talo?" vykoktám zmateně. "Na závodech jsi i s Torsenem spadla..." začal táta. A já si najednou vše uvědomila "Kde je Torsen? Je v pořádku?" vychrlila jsem. Torsen byl můj kůň a také můj nejlepší přítel. Byl to desetiletý hřebec Holandského teplokrevníka a já ho měla už šest let. "No víš Teri, jak Torsen spadl, ošklivě si zlomil přední nohu a museli jsme ho nechat..no..." "NÉÉÉÉ! Torsene!" rozbrečela jsem se. Mamka mě objala a snažila se mě utěšit. "Terko, koupíme ti nového koně..." "Ale já se rozbrečela ještě víc. "Já nechci nového koně, já chci TORSENA!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Champik | 7. června 2009 v 10:35 | Reagovat

Zajímavý

2 jake7.11 | Web | 8. června 2009 v 21:29 | Reagovat

Torsen je z Melodie ?

moc hezký těším se na další díleček

3 Milli | 11. června 2009 v 14:59 | Reagovat

Promiň, ale to jméno je úžasný...a kromě toho, že to byl bývalý kůň té holky tam nebude hrát žádnou roli

4 jake7.11 | Web | 11. června 2009 v 20:28 | Reagovat

mě to neva já to jméno ma zase z jinýho blogu;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.