Fire Angel

28. srpna 2009 v 11:37 | Milli |  Komix: Fire Angel
Druhý díl! C.č.


Prohlížela jsem si rozhlehlý areál Jorvických stáji. Po škole mě Jane s Kate přemluvily, abych sem s nimi šla. Moc se mi sem nechtělo, ale nakonec jsem souhlasila. Dřív jsem hodně jezdila a měla jsem koně moc ráda, ale pak jsem ošklivě spadla a začala jsem se bát jezdit. Od té doby už koně ráda nemám. Zamířila jsem ke stáhi, kde před chvílí zmizely Kate a Jane. U jízdárny jsem ale spatřila Camill s nějakým vraníkem.
Snažila jsem se jí vyhnout, ale všimla si mě a svým povýšeným tónem řekla: "Ty taky jezdíš? Já jsem nejlepší drezurní jezdkyně v Jorvike a Dark Moon je nejlepší drezurní kůň. Nepleť se nám do cesty, nebo uvidíš!" Ani jsem jí neodpověděla a pokračovala jsem ke stáji. Co proti mě má? říkala jsem si vduchu. Před stájí stál nějakej chlap, asi majitel stáje, a vybavoval se tam s nějakou blondýnou.
Prošla jsem kolem a byla jsem ráda, že si mě nevšímali. Opatrně jsem otevřela velká vrata, vklouzla jsem do stáje a zase jsem je zavřela. Ve stáji nikdo nebyl. Boxy byly prázdné, jen v tom předposledním stál nějaký kůň. Byl nasedlaný, ale nikdo si ho nevšímal.
Něco mě k němu přitahovalo. V duchu jsem si sice opakovala: Co blázníš, vždyť je to jen kůň!, ale neovládla jsem se a přišla jsem k němu. On se na mě podíval krásnýma, zelenýma očima. Bylo to něco úžasného. V tom ze dveří na konci stáje vyšla Jane převlečená do jezdeckého. "Jé, ahoj, ta co? Líbí se ti tu?" zeptala se, když mě uviděla.
"Jo..hmm..jak se jmenuje tenhle kůň?" Chtěla jsem se o něm dozvědět co nejvíc. Jane se na mě nejistě podívala. Bylo na ní vidět, že je nervózní. Pak jen řekla: "Fire Angel" a rychlým krokem šla ke dveřím stáje.
Nechápavě jsem na ní koukala. Co je jí? ptala jsem se sama sebe. Najednou jsem za sebou uslyšela tiché kroky. Otočila jsem se a u Fireova boxu stála nějaká ženská v pláštěnce a holinkách.
"Líbí se ti?" zeptala se mě. "Jo..." odpověděla jsem nejistě. Žena posmutněla. "Zítra ho chtějí prodat. Na jatka." řekla po chvíli. "Co-cože?!" nevěřila jsem vlstním uším. "A proč?" "Je nezvladatelný. Lidi se ho bojí. Nikdo na něm nechce jezdit. Ty jezdíš?" "No...jezdila jsem." "To bys mu možná mohla pomoct, Kdybys šla za tím stájníkem, za panem Hermanem, a dokázal jsi mu, že se na něm jezdit dá, možná by ho tu nechali." "No, za zkoušku to stojí..." přemítala jsem. "Děkuju." řekla jen ta žena a zmizela ve dveřích. Jsem blázen. Budu tady zachraňovat nějakýho nezvladatelnýho hřebce. nadávala jsem si, ale i přesto jsem zamířila za tím panem Hermanem.
"Dobrý den. Nemohla bych zkusit jet na Fire Angelovi?" Třeba ho zvládnu a..." Herman mě nenechal domluvit: "Ne, to nepřichází v úvahu. Mohl by tě zabít!" "Prosím..." "Ne, už jsem řekl. Můžeš si vztít nějakého jiného koně, ale ne Fire Angela!" Slzy se mi draly do očí. Rozběhla jsem se k bráně.

Převe ho nenechám jen tak odvíst na jatka. Ale co můžu udělat?" A v tom mě napadl plán. Byl to nebezpečný plán, ale bylo to i jediné řešení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.