Noční jízda

28. srpna 2009 v 22:08 | Milli |  Komix: Fire Angel
Tak, po "dlouhé" době tu máme třetí díl! Klick na c.č.

Stála jsem před ztemnělým a ztichlým areálem stáji. Nikdo tu nebyl. Byla teplá, jasná noc. To je dobře...řekla jsem si pro sebe. Naštěstí byla brána otevřená. Pomalu jsem se proplížila ke stáji a opatrně jsem otevřela dveře.
Ve stíji se svítilo. Pro jistotu jsem se tam nejdřív podívala. Nikdo, až na Fira tam nebyl. Přišla jsem k němu. Když mě uviděl, slabě zařehtal. Přinesla jsem si ze sedlovny sedlo a uzdečku a pak jsem ho nasedlala. Byl úplně klidný. Spokojeně jsem si svojí práci prohlédla a pohladila jsem Fira po nose.
Co blázním? pomyslela jsem si. Je to hrozně nebezpečné!" Pak jsem pohlédla na Fira a ten na mě upřel své kouzelné zelené oči. Ale pro Fira tu udělám!" řekla jsem si rozhodně, otevřela jsem box a vyvedla jsem Fira před stáj. Tam jsem nasedla. Celou tu dobu byl klidný. Vžyť říkají, že je nezvladatelný...podivila jsem se. Pak jsem Fira pobídla do kroku. Bylo to příjemné, znovu sedět na koňském hřbetě. Fire šel klidně a hned za bránou jsme odbočili do hustého, temného lesa.
Začala my být docela zima. Ten les působil opravdu strašidelně. Holé, pokroucené stromy obklopovala vysoká tráva a vše bylo zahalené v mlze. Radši jsem jela po cestě. Nechtěla jsem riskovat, že bych v tomhle lese zabloudila. Po několika minutách jsem se odvážila pobídnout Fira do klusu. Bylo to krásný pocit.
Ani jsem to moc nezapomněla. Vysedávala jsem přesně v jeho rytmu. Byli jsme jako jedna bytost. Takové pouto jsem nikdy k žádnému jinému koni necítila. Tohle bylo něco zvláštního. Ještě chvíli jsme klusali a pak jsem pobídla Fira do cvalu.
Fire měl krásný, pohodlný cval. Vítr kolem mě svištěl, ale já vnímala jen mě a Fira. Bylo to něco úžasného. Najednou se na cestě před námi objevil kmen. Byl přes celou cestu a uhnout by bylo náročné. Začala jsem být nervózní. Právě při skoku jsem tak ošlivě spadla. Ale Fire mi dodal důvěru. Zvedla jsem se v sedle a soustředila jsem se na kmen. Tědně před ním jsem dala Firovi pobídku ke skoku a snažila jsem se udržet spávný sed.
Fire lehce přeletěl na kmenem a měkce doskočil. Já to dokázala! zaradovala jsem se. Ale najednou jsem někde za námi uslyšela klapot kopyt. To Firova kopyta rozhodně nebyla. Otočila jsem se a spatřila jsem jezdce v kápi a plášti na mohutném hnědákovi. A tomu koni od kopyt odletoval...oheň!
A mířili přímo k nám. Pobídla jsem Fira do ostrého trysku. Vypadalo to, že i on má z toho tajemného jezdce panický strach. I když Fire bežel hrozně rychle a dával do toho běhu vše, ten hnědák nám byl pořád v patách.
Zrovna jsem přebíhaly po nějakém dřevěném mostě. Fire lehce přeskakoval všechny kmeny i velké kameny, které nám přišly do cesty. Ale ten hnědák boužel taky. Po několika minutách jízdy lesem jsme se dostali na skalní cestu, která stoupala do hor.
V cetsě byly samé pukliny, ale naštěstí byly krátké, takže je Fire lehce přeskočil. Ohlédla jsem se. Jezdec byl pořád těsně za námi. Fira jsem ani nemusela řídit. Sám zatáčel a snažil se do běhu dát vše. Brzy se jeho šedá srst začala lesknout potem. Najednou cesta přestala stoupat a vyrovnala se. Přijížděli jsme nějaký starý kamenný most a pod námi byla hluboká propast. Vtom se před námi objevila puklina. Ale tahle byla dlouhá nejmíň čtyři metry. Když neskočíme, dostane nás ten jezdec...když ano, můžeme se záchránit, ale taky zabít. Musela jsem se rozhodnout rychle. Skočíme! Pobídla jsem Fira k nejvyšší rychlosti a povolila jsem mu oteže. On natáhl krok a tesně před koncem mostu se mohutně odrazil.
Letěli jsem vzduchem. I když se to sehrálo ve chvilce, mě připadalo, že letíme snad hodinu. Firova přední kopyta se dotkla země. A po nich zadní. Fire doskočil. Dokázali jsme to. Otřela jsem si zpocené čela a otočila jsem Fira. Ten jezdec před puklinou zastavil.
Pak svého koně otočil a tryskem vyrazil zpátky. Oddechla jsem si. I Fire zhluboka oddechoval. Ještě chvíli jsme se tak koukali na mizejícího jezdce. Pak jsem Fira otočila zpátky a vyrazili jsem po cetsě. Bylo tu víc světla a kolem byly mírumilovné keře. Najednou mě oslnilo jasné světlo. Zamžourala jsem do něho a uviděla jsem něco...něco jako kamený kruh. Kolem něho byla záře.
Za normálních okolností bych Fira radši obrátila, ale když jsme byli blízko u toho, zaplavil mě blažený pocit. Pocit tepla, jistoty a bezpečí. Proto jsem pobídla Fira a jeli jsem až tam. Uprostřed byla nějaká kresba. Nebo spíš něco, vyryté do kamene. Pořádně jsem se na to zadívala.
Byly tam nějaké čtyři dívky a čtyři koně. Co to tak může být? Může to bát nějaké poselství? Má to někomu něco sdělit? Nebo snad mě? Hlavou mi výřily miliony otázek. V tom se něco v rohu zablesklo. Podívala jsem se na to místo a...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.