1. díl-Záchrana

26. října 2009 v 19:52 | Milli |  Komix: Running Free
Konečně 1. díl komixu Running Free!

nes ráno bylo příjemné teplo a foukal větřík, tak jsem si vzala jen tričko a vyrazila jsem do stáje. Byly podzimní prázdniny a my jsme je měli ještě kvůli opravě střechy školy prodloužené na měsíc, takže to bylo super. Ve stáji jsem okamžitě zamířila k boxu velkého svalnatého hnědáka Mellodyho. Ten mě přivítal tichým zaržáním a pokračoval ve chroupání ranního přídělu sena. Pořádně jsem ho vyčistila a pak jsem si ho vyvedla před box, kde jsem ho nasedlala a nauzdila.
Už jsem chtěla nasednout, ale najednou se odněkud zpoza rohu stáje vynořila mamka s kolečkem a vydlemi. "Jé, ahoj mami, dneska chci vzít Mellodyho na přojíždku!" pozdravila jsem jí. "Tak dobře, ale do oběda ať jsi zpátky." usmála se mamka a pokračovala s plným kolečkem na dvůr. Já jsem nasedla na Mellodyho, pobídla jsem ho do kroku a nasměrovala jsem ho k východu ze stáje.
Mellody svižně kráčel po cestě, která vedla ospalou vesnicí. Měla jsem ho moc ráda. Dřív to byl mamčin kůň a ta na něm skákala parkury a vedli si opravdu dobře. Teď už mamka neměla tolik času a navíc Mellody začal mít problémy se zadníma nohama, takže na něm jezdím já. Jezdíme hlavně na vyjíždky, ale někdy si zaskáčeme cross, nebo zkoušíme drezuru. Skoro všechno mě naučil a jsem mu opravdu moc vděčná. Mellody zatím vyšel z vesnice a začal scházet po strmé cestě do údolí. Asi po dvaceti minutách jízdy rozlehlými loukami jsem Mellodyho pobídla do rychlého cvalu a zvedla jsem se ze sedla.
Bylo to úžasné. Vítr mi fičel kolem obličeje a Mellodyho silná kopyta dopadala v pravidelném rytmu na zem. Oba dva jsme si rychlou jízdu užívali. Najednou ale Mellody zarazil kopyta do země a já, protože jsem to vůbec nečekala, jsem mu málem přelítla přes hlavu, ale naštěstí jsem se udržela v sedle.
Chvíli jsem vůbec nevěděla, co se stalo. Jindy naprostý kliďas Mellody neklidně frkal a upřeně se díval směrem do křoví. Za chvíli jsem i já uslyšela dupání a řehtání. Opatrně jsem z Mellodyho slezla a přivázala jsem ho ke stromu. Oběšla jsem hustý keř a uviděla jsem něco, co mi vyrazilo dech! Ve křoví stál zaklíněný ve větvích nádherný hnědý mustang!
Vyplašeně kolem sebe kopal a ržál, ale z větví se vymotat nedokázal. Zkusila jsem přijít blíž a odházet větve, ale hřebec sklopil uši těsně k hlavě a pokusil se mě kopnout. "Šsss, hodný kluk..." snažila jsem se ho uklidnit, ale nepomáhalo to. Tak tohle nepůjde... řekla jsem si pro sebe a rozběhla jsem se zpátky k Mellodymu. Odvázala jsem ho a vyhoupla jsem se mu do sedla. "Musíme dojet pro pomoc, chlapče..." pošeptala jsem mu a pobídla jsem ho do trysku. Brala jsem to zkratkou, aby jsme byli co nejdřív ve stáji.
Mellody začínal být spocený, ale jako kdyby věděl, ´jak je to teď důležité, napínal nohy a snažil ze sebe vydat vše. Uhnula jsem z cesty a namířila jsem si to přes hory, protože se tak ušetří nejmíň deset minut jízdy. Mellody zkušeně cválal po kluzkých kamenech a vybíral tu nejvýhodnější cestu.
Konečně jsme přecválali poslední kopec a vjeli jsme do údolí, od kterého vedla cesta do vesnice. Pobízela jsem Mellodyho ze všech sil a běželi jsme ostrým tryskem strmou cestou k bránám vesnice.
Konečně jsme prolétli posledním úsekem cesty a vjeli jsme do vesnice. I když tu normálně jezdím krokem, tentokrát jsme vesnici projeli ostrým tryskem. Mamka zrovna zametala před stáji, když jsem před ní Mellodyho prudce zabrzdila.
"Co se děje!?" zeptala se překvapeně a trochu vystrašeně mamka. Jen co jsem trochu popadla dech, vysypala jsem mamce všechno podstatné i nebodstatné. Ta okamžitě zburcovala ještě pár ošetřovatelů ze stáje, nasedla do jeepu a rozjela se z vesnice. Z okýnka na mě ještě křikla: "Zůstaň tady a postarej se o Mellodyho!" Chtěla jsem tam sice jet, ale hold jsem musela. Pobídla jsem Mellodyho do kroku a vjela jsem na cestu, aby se Mellody vykrokoval.
Ani jsem se nesoustědila na jízdu. Pořád jsem musela přemýšlet o tom hřebci. Když byl Mellody dostatečně vykrokovaný, zavedla jsem ho do stáje a postarala jsem se o něj. Zrovna jsem mu zavírala box, když v tom jsem uslyšela skřípot brzd před stájí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lori | Web | 26. října 2009 v 20:32 | Reagovat

Hezké :] Nechceš spřátelit, napiš na blog. Děkují =]

2 Paint | Web | 27. října 2009 v 16:35 | Reagovat

skvělý komix :-) moc hezky píšeš

3 Milli | 27. října 2009 v 20:03 | Reagovat

díky

4 jake7.11 | Web | 28. října 2009 v 10:30 | Reagovat

pěkný kdy bude další díleček?

5 Kate//SBé | 29. října 2009 v 19:33 | Reagovat

Moc pěkný první díl... Těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.